Egypt severní safari - listopad 2011

Všichni se už těšili ze zimomřivé Prahy do egyptských subtropů, ale ta listopadová Hurghada připomínala spíše naše jaro než subtropy: přes den bylo sice slunečno, 25 °C, ale v noci jen 18 °C, naštěstí vítr nebyl příliš silný, vlny většinou rozumné a hlavně voda měla stále 24 °C, pouze ve větších hloubkách to kleslo na 23 °C.

Specifické bylo potápění na legendárním vraku Thistlgorm. Byli jsme tam ráno dlouho první, dlouho ovšem také trvalo kotvení na dvě lana v silném proudu. Dolů pak potápěči sestupovali jako prádlo, vlající na šňůře v prudkém větru :-). A protože jsme byli první, nebylo zakaleno. Z podmořského života zaujalo velké hejno velkých netopýrníků a ohromná muréna, která zde má domovské právo. Náklad vojenského materiálu je po těch letech impozantní. Zajímavou vazbu na naši republiku mají dva pásové transportéry Bren Carrier Mk II ze střední části lodě. V roce 1922 vyvinula Pragovka lehký kulomet, později ho Zbrojovka Brno dovedla k dokonalosti a vyráběla pod názvem lehký kulomet ZB vz. 26 a pak se začal masově vyrábět dlouhou dobu a i v licencích po celé Evropě až do roku 1947 a používal se až do let 80tých v NATO. Tak úspěšná konstrukce to byla. Jedním z výrobních míst byl za války i britský Enfield, kde vzniklo pojmenování BREN  (BRno + ENfield) a byl montován v několika verzích na velice úspěšný britský pásový transportér řady Mk I až IV. A tak se stopa z Brna objevila na dně Rudého moře . . . Na druhém ponoru po 2 hodinách byl rovněž velice silný proud, ale obráceného směru, což některé potápěče zmátlo při navigaci. Pak už přibylo několik lodí a mnoho potápěčů velice pestrého složení. Hejno potápěčů v pruhovaných tričkách a trenýrkách bojovalo s proudem a teplotou 24 °C, na vraku se jako lachtani válela DIRově černá skupinka v suchých oblecích, vrážela do lodi, ryb a našich šikovných potápěčů. Asi za to mohly jejich rozstřižené ploutve :-).

Na lodi byla také skupina trimixových potápěčů, která chodila do větších hloubek, na Blue Hole s její fatální přitažlivostí byli ve 100 m, pak zkoušeli zanoření k vraku velkého trajektu Al Qamar na otevřeném moři s hloubkou 85 m. Problémy s nalezením, vybójkováním a vlastním ponorem ze zodiaku vedly k tomu, že jen divemaster Ivoš viděl jeden záchranný člun a mohutnou stěnu na boku ležící lodi. Pro nepochopitelně špatnou viditelnost 10 m měli ostatní technici smůlu. Naší dvojčatáři - Honza a Martin alternovali mezi techniky a netechniky a hlavně si pobyt pod hladinou dlouho vychutnávali, podívali se důkladně do strojoven vraků i pod Oblouk v Blue Hole.

Do itineráře zasáhla porucha jednoho a vzápětí i druhého kompresoru. Takže cesta z Blue Hole zpět do Hurghady k servisu Coltri a po krátké opravě zase na sever kolem pověstného útesu Abu Nuhas k Sinaji. Tak jsme si dopřáli opravdu pěkného korzování po Rudém moři, celkem asi 550 km (300 námořních majlí), možná více.

Skupina Barakudy představovala více než polovinu cestujících, byla to homogenní skupina co do výstroje i dovedností, velice šikovní jak mazáci, tak šikovní nováčkové. V Honda-týmu byl jeden velkospotřebitel vzduchu, ale jeho buddyně se s ním vždy na závěr ponoru bratrsky (nebo sestersky?) rozdělila o zbytek vzduchu. Ale jednou to nevyšlo :-). Petr si ve skupině spletl pod vodou dárkyni vzduchu - blondýna jako blondýna, a ta cizí mu nechtěla dát (vzduch), ale po nějakém přemlouvání si dala říci, jenže žlutou natlakovanou hadici oktopusu, provlečenou D-kroužkem, nešlo jednoduše vyrvat a podat a navíc, když se to podařilo, tak s Petrem uháněla k hladině, protože se domnívala, že nemá vůbec vzduch. Jenže Petr byl v dekompresní podmínce a nahoru se mu nechtělo, takže se zase odpojil :-(. Naštěstí jsem ten zmatek, kterému se pak říká veselá příhoda z potápění, viděl a vzal jsem si Petra na sdílení vzduchu. Ve výcviku, kterým Pé-dvojkař nedávno dobře prošel, to nazývám -tankování za letu- , ale teď se tomu začalo říkat -na upíra- nebo -na hyenu-.

A tak jsme tedy vyrazili na 36 m dlouhé lodi Star Jet z přístaviště v Marina Sport Clubu na sever, přes check dive na Shaab el Ergu. Doladily se nějaké drobnosti, jako nekontrolovatelné odmotávání šňůry z cívky, uspořádání výstroje a souhra v potápěčských dvojicích. A pak jsme to brali po klasických vracích Dunraven, Jolanda, Giannis D, Carnatic, Thistlgorm, Kingstone až po atypický trajekt Al Qamar. Samozřejmě jsme to rovnoměrně prokládali útesy, i těmi méně známými a méně ošlapanými v Tiranské úžině. Zajímavé pak byly noční ponory na místech nočního parkování s ohromnými murénami a nádhernými španělskými tanečnicemi.

Veselých příhod bylo samozřejmě více, například pobyty a cesty do/z hurghardské restaurace Praha Café, tahanice o zavazadla s ouředníky na letištích, ale každá sranda jednou skončí a tak jsme se po týdnu ocitli zpět v Ledové královně Praze. Zbyly pěkné vzpomínky, pěkně fotografie a naděje na další tropickou vodu v příštím roce. Ať vám Ježíšek něco takového nadělí!

JH

Fotogalerie pod vodou zde...