Elba 2010

Elba 2.7. - 18.7.2010

Veselá potápěčská Elba

Letošní, už čtrnáctá Elba, opět v Marina di Campo, byla opět perfektní a navíc veselá. Nejen proto, že tam bylo mnoho Veselých. Srandy bylo víc než dost, protože nic tak nepotěší, jako cizí neštěstí :-). Samozřejmě vše v dobrém! Meteorologické podmínky byly více než nadprůměrné, pouze jedno odpoledne zbránili 3 Beauforti jízdě ve skluzu padesátikilometrovou rychlostí. Ano jednou nesprchlo a teploty vzduchu se pohybovaly kolem 28 °C ve dne a 18 °C v noci a k tomu lehká bríza.

Pod vodou se to hemžilo rybami a všichni, i noví potápěči, mohli vidět v hejnech totemové zvíře - barakudu. Byly na všech lokalitách a často se přišly na potápěče přímo podívat. Kromě běžných mediteráních ryb zde bylo k vidění mnoho murén, úhořovců, langusty a někteří šťastlivci viděli i přízračného měsíčníka na Fonze a nádherného Zeuse faber (pilobřich ostnitý) na Scoglio che Bara. Všichni přátelé Neptunovy říše byli spokojeni a podvodní fotografové dvojnásob.

Navíc jsme byli spokojeni s tím, jak se noví potápěči perfektně zapojili do akcí, jak se zdokonalili v potápění a byli výrazně lepší než ty mátohy z jiných potápěčských lodí. Neměli to samozřejmě jednoduché, protože k vlastnímu potápění patří i transport materiálu, ustrojení lahví, nalodění, výsadek a po úspěšném ponoru se dostat rozumně zpět na člun. Někdy to Kdo to nezažil, dovede si to těžko představit. Nováčkové to zvládli výborně, jsou z nich poloviční mazáci. Vyžaduje to samozřejmě součinnost nejen parťáka, ale celého týmu.

Zpravidla byly denně 3-4 výjezdy na nejlepší lokality, kde pod vedením mazáků zažili všichni co nejracionálnější ponory s mnoha emocemi. A večer se to u italského vína vše probíralo, hodnotilo a hlavně jsme se ještě jednou pobavili. A bavičů bylo dost: „lidoví vypravěči" Kája moravskej a malej Jarda. A samozřejmě se probíralo, co se komu „povedlo".  To, že občas někdo něco zapomněl a musel rychle do kempu za použití „služebního" kola, bylo poměrně běžné. Nejlepší kousek se povedl Kájovi, když se při odjezdu z pláže na člunu oblékal do neoprénu. Pochvaloval si, jak mu pomáhají igelitové pytlíky při oblékání těsných nohavic. A pak se na člunu postavil, aby si oblékl horní polovinu neoprénu. A zděsil se, ostatní se začali naopak smát: omylem si zabalil do výstroje neoprén svého 11letého syna a tak mu to sahalo do výše prsou. Naštěstí to vyřešilo rychlé služební kolo. Kolo stálo také u případu somnambulismu: Jirka se s ranním rozbřeskem bolestivě probudil na zemi u karavanu, na něm leželo kolo a zadní se ještě točilo :-). Od té doby chodil do umývárek raději pěšky ...

 

Fotografové měli problémy s opocenými průzory, protože nahoře bylo kolem 26-28 °C, voda měla na hladině kolem 26, pak 24 °C až do termokliny ve 20 m a pak to kleslo na 18 °C a to už se některá skla orosila. Na druhou stranu se tím dosahovalo uměleckých efektů :-). Viditelnosti se pohybovaly od 20 do 30 m. Výjimkou byl vrak na písčitém dně u Pomonte, kde se to po 3 °Bf snížilo na polovinu. Nikde se nevyskytovaly proudy a jsme se pokusili o návštěvu špičkové lokality u Capo Poro. Je to obtížná lokalita nejen pro svoji hloubku, ale i z navigačního hlediska. Leží totiž několik set metrů od břehu a začíná ve hloubce 39 m. Je nutné kombinovat GPS, náměry na významné orientační body a jejich zákryty, křižovat v této oblasti a sledovat pečlivě profil dna. Lokalitu představuje žulový „bochník" o průměru 30 m a výšce 10 m, který leží na plochém písčitém dně ve hloubce mezi 55 a 45 m. Kotva na 65 m laně musí letět při přejezdu lokality ihned rychle dolů, je nutné mít štěstí, nemít proudy a stejně první musí překotvit nebo to zabalit, jak se nám při prvním pokusu stalo. Napodruhé to vyšlo a trasu perfektně zajišťovali techničtí potápěči Petr, Honza a Aleš s nitroxovými stejčkami. Všichni tak mohli vychutnat bohatství podvodního života, který se v rozlehlé písčité pustině koncentruje právě na toto hlubokomořské skalisko. Vědí o tom také rybáři, jak svědčí zbytky sítí a vlasců. Mezi hustým porostem gorgonií se proháněla hejna ryb a v děrách bylo mnoho korýšů od nejmenších až po langusty. Škoda, že dole čas tak neúprosně letí! A na deko zastávkách se naopak vleče . . . 

Výlety.
Nejen potápěním živ je člověk a tak se nečetné povrchové intervaly využívaly na poznávání okolí, na cesty koly i auty podle pobřeží i do vnitrozemí. A samozřejmě po stopách Napoleona. Napoleonova vila, pevnost v Portoferaio, romantické San Ilario nad zátokou, Nejvyšší hora Monte Capane s lanovkou, připomínající zavěšené voliéry pro dva a hlavně noční slavnost v Capoliveri. Tato slavnost je spojena se středověkou legendou, místní se převlečou do dobových kostýmů a hrají capoliverskou verzi Romea a Julie. Jde o Marii a Lorenza, kteří se chtějí přes odpor rodin vzít, ale do dění zasáhnou piráti a Lorenza z pláže odvlečou, zabijí a jeho milá skočí do moře. Pak šátek, symbol věčného hledání a čekání, mnoho světel, mnoho pochodní a nakonec půlnoční ohňostroj.

Nemenší dík za zdar a bezpečnost akce patří všem vodním i suchozemským řidičům: Petrovi, Zolymu, Honzovi, Alešovi a Jardovi.