Estartit 2011

Rezervace Illes Medes, Estartit, Španělsko - září 2011

Opravdu přírodní příroda
Tato úžasná lokalita, ojedinělá, a zřejmě i nejlepší ve Středozemním moři, je výsledkem nejen čtvrtstoletí přísné ochrany, ale také specifických přírodních podmínek. Jsou to jediné příbřežní ostrovy dlouhého iberského pobřeží. Specifický je i geologický podklad: oblast Estartitu je výjimečně tvořena druhohorními měkkými vápenci s mnoha příměsmi, zvláště červených oxidů železa. Na rozdíl od kompaktních jadranských světlešedých vápenců je zdejší nevysoký masiv prostoupen mnoha puklinami po horotvorných procesech, která byly základem krasovění, tj. rozšiřování na jeskyně a tunely. Na stěnách se pak vysrážely četné sintrové náteky a krápníky, někde druhotně ponořené pod vodu. Měkký materiál také umožnil intenzivní abrazní činnost moře, vznikly četné kaverny, jeskyně se snadno rozšiřovaly i po zanoření pod hladinu. Tyto geologické předpoklady díky působení přírodních sil zde vytvořily bizardní pobřežní útesy, labyrint ostrovů a velice členité dno. Takže si tady potápěči užili kompasy a svítilny, specifické vybavení místních obdivovatelů podmořské rezervace. A občas i mírné proudy.

Vzhledem k atraktivnosti lokality a nutnosti ochrany přírody zde vznik dokonalý potápěčský „průmysl". Denní limity na počet potápěčů, určené kotvící bóje pro báze a soukromníky, pevný řád, zákaz vstupu na ostrovy (nejen ryby jsou zde chráněny), pouze denní potápění, časový limit 60 minut na ponor. V době našeho pobytu už nebylo tolik potápěčů a tak jsme měli sami k dispozici jednu ze 3 lodí společnosti Sirena, vedené Francouzem Hugo Lecomtem. Naším divemasterem byl Angličan Andy Brownridgem, jehož brífingy měly výbornou pedagogickou úroveň, která byla po právu odměněna potleskem. Podstatné byly pěkné mapy a kompas. Zalangrovat zde není vůbec těžké: všechny kameny se zdají stejné, je to labyrint, jsou občas proudy a pod hloubkou 25 m se někdy 20 m viditelnost snížila na polovinu. Potápěč projede paralelními tunely, ztratí orientaci, vynoří se někde na hladině a skály se mu zdají stejné, jen loď jaksi chybí  :-( . Pro ty případy vyráží po ¼ hodině gumový člun a sváží zboudilé ovečky, ale v případě zkušených potápěčů Barakudy to nebylo nutné. Při teplotě vody 22  - 18 °C, průměrné hloubce ponoru 20 m a s 15litrovou lahví byla hodina ponoru adekvátní. A na závěr ponorů byl příjemný: na všech lodích Sirény stačí po dvojicích naplavat na plošinu s nerezovými madly, zvolat OK a výtah vás vyveze na palubu!

Je pravda, že přírodou to nezůstalo, ale ostrovy Medes byly přírodě navráceny a za těch 25 let se to jistě hodně přiblížilo stavu, jaký byl všude ve Středomoří před začátkem průmyslové revoluce, před začátkem drancování moře průmyslovými rybáři a harpunáři. Není to uměle živené safari jako v korsickém Mérouvillu, podmořský biotop je ponechán jako bezzásahová zóna, tedy: ryby se nesmí krmit, nic se nesmí lovit a vyzvedávat, kotví se jen na bójích, je stanoven limit na počet potápěčů a v noci nikdo nesmí kolem ostrovů být. Aby se rybám klidně spalo :-).Tyto předpoklady spolu s pestrou geomorfologií dna vytvořily ideální oblast pro jinde nevídaný podmořský život.

A je tedy co vidět! Po týdenním potápění jsme už kanicům ze srandy říkali plevelná ryba a pestrým rohovitkám běžná tráva. Hejna mořanů, okáčů, bradáčů, pražmanů, kranasů a barakud - to byly objekty pro fotografy. Ryby nebyly příliš plaché, ale šlo o co nejlepší kopozice a měřítka. Takže když nadšení fotografové zaplnili z poloviny svoje karty, tak se začínali zabývat specialitami. Zajímavostí byly pozorované siby, puntíkatí rejnoci s „kočičí" hlavou a s velice dlouhým bičovitým ocasem. Zvláštností je 6 jedových trnů. Není samozřejmě nebezpečná, je to poměrně plachá ryba tropického pásma, fotografy si k tělu vůbec nepustí. Rezervace je místem, kde se vyskytují měsíčníci, což se nám loni podařilo, také letos partě z Jesenného týden před námi, ale bohužel na našich ponorech jsme je neviděli. Jistě ale příště. Medes jsou ostrovy, které vytvářejí překážku při tahu oceánských ryb podle monotónního španělského pobřeží a tak se nám podařilo vidět skupinu čtyř majestátních tuňáků. Parmice nachová je naproti tomu běžná ryba Středozemního moře, na Pagu jsou vidět při každém ponoru nad písčitým dnem, ale tady to nejsou jen 10 - 20 cm dlouhé rybičky, ale 2x větší mackové, kteří někde vytvářejí překvapivé skupinky po patnácti jedincích, kteří intenzivně svými masitými fousky (barbatus) víří detrit na dně a vybírají si z něho svoje pochoutky.  Další zajímavou rybou je smuha tmavá, ryba žijící ve skupinkách v šeru pod kameny a v kavernách, jde o typickou noční rybu. Lze ji tedy obtížně nalézt a ještě obtížněji vyfotografovat. Na Medes je ale vše jinak: jednak se zde ryby nebojí a jednak velké jeskyně a velké tunely představují ideální biotop pro tento druh a dobrou příležitost pro fotografy. A kdo měl ve foťáku barevný film  :-), tak se zaměřil z nižších živočichů na korálnatce. Díky stinným místům na ostrovech se korál červený dal najít skoro všude a často už od 10 m hloubky. Keříčky dosahovaly výjimečně až 20 cm, tedy začaly růst ještě před založením rezervace. Příbuzné laločnice (ruka mrtvého muže) byly rovněž četné a zdravé, s drobnými bílými polypy. To, že jsou na Medes celé louky stínomilných rohovitek červených je známo, ale překvapující je jejich barevná variabilita: z běžné purpurové červeně přechází na jednotlivém keříku barva na okrajích do zářivě žluté. A poměr barev se mění. A keříky rostou kolmo na směr proudění, aby polypi zachytili co nejvíce potravy.


Fotogalerie z Estartitu zde....