Návštěva barokomory - 24. 1. 2011

Návštěva barokomory - 24. 1. 2011

Návštěva barokomory - aneb kterak na suchu k dekompresní nemoci přijíti

            Protože potápěč je mimo jiné tvor zejména zvídavý a v duchu rčení „zkusit se má vše", rozhodli jsme se - ve složení Jirka, Rosťa, Patrik, Saša a Dáša - pro simulovaný sestup do 70 m pod přísným dohledem našeho kolegy potápěče MUDr. Miloše Sázely v barokomoře ÚLZ ve střešovické Vojenské nemocnici.

            Vše začalo vstupní kontrolou našich aktuálních krevních tlaků. No tedy co tam se dělo? Potapěč s obvykle nízkým tlakem náhle povyskočil na normální až lehce zvýšenou hodnotu a potápěčům s normálně něžným tlakem náhle nestačila stupnice tonometru. Že by malinko tréma? Na doporučení zkušených barokomorových bardů jsme dovnitř vstupovali všichni jen lehce oděni v očekávání rychlého vzestupu teploty. Tedy až na jednu vyjímku - Jirka se rozhodl vše absolvovat v cudném duchu - tedy zcela oblečen. Díky jeho rozhodnutí jsme tak mohli cca v 60 ti metrech zažít bleskovou formu striptýzu za pomoci pouze jedné ruky neb druhá byla v té době velmi zaneprázdněna vyrovnáváním tlaku v Jirkově středouší. A ten mrška pásek ne a ne povolit - uf to byl boj.

            Sestup směrem dolů byl poměrně rychlý - cca 6 minut a poté jsme na hloubce 70,6 m setrvali asi dvě - tři minuty. Přibližně v rozmezí 20 - 25 m hloubky se náhle skupinka seriózních dospěláků začala velmi zvláštně projevovat. Hlasy všech se náhle začaly dostávat do vysokých „šmoulích" tónin aby poté na sedmdesáti metrech se změnily v jakési neartikulované skřeky. Ovšem vzrůstající hloubka neměla destrukční vliv pouze na náš hlasový aparát. Nálada uvnitř barokomory náhle připomínala atmosféru dobře rozjetého večírku, kde o alkohol není nouze. Viz bezkonkurenční výrok Saši 70 ti metrech:

 „hele šéfe nemohl bys tam přihodit aspoň 20 m na mě to moc nepůsobí... "

Tak takhle nějak se projevuje hloubkové opojení. Pravda na každého působní malinko jinak - Patrik se náramně bavil, jako na velkém flámu, Saša se cítil jako po 2 vodkách na lačno, já měla nejspíš opičku jako po sedmičce vína, Rosťa lehce měnil barvu do zelena a Jirka se bavil pohledem na dovádění přítomných jsa sám zaneprázdněn kontrolou nepropustnosti přírub ve svém nejbližším okolí (to jsou starosti). 

            Až nám bylo líto, že ty tři minuty uběhly tak rychle a začala dekomprese. Asi na 18-20 ti metrech jsme si nasadili kyslíkové masky a bylo po legraci. Pak už jsme jen zhluboka dýchali a odpočívali.

Zde možná pár postřehů od Jirky, Patrika a Saši.

JH: Můj dojem ze 70 m je asi překryt tím, jak srandovně ty hlasy zněly, v hydrobarokomoře bez mluvení by to člověk asi vnímal objektivněji, připadalo mi to normální. Situace po ponoru mohla být s komplikacemi, nakonec většinou nebyla, přidali nám deko s kyslíkem o 5 minut. Pocit při výstupu: otlaky spodku stehen, asi od okraje tvrdé židle, natáhl jsem si nohy, dekopříznaky to asi nebyly, i když jsem se pozoroval, zvláště s ohledem na to brnění DŠ. Asi taky nejsem zvyklý sedět stále na nepohodlné židli, ten čas letěl a vůbec mi to nepřipadalo tak dlouhé jako těch 66 min. Pocit po výstupu z barokomory, jako když se člověk probudí nebo přejde z jednoho prostředí do druhého.

PB: Od 25 metrů nastoupila výrazná změna mého hlasu. Od cca 66m rozpoznán mirný nástup dusíkového opojeni. Při výstupu až do 3 m klid, pohoda, od 3 m pocit mírného pnutí svalů obličeje, jinak bezproblémový sestup i následujících 24 h.

SN: Moje pocity byly jako krátce před a potom jako po těžkém flámu resp. ani jinak přirovnatelný pocit jsem nenašel. Snad chvíli jako 2 vodky na lačno(?) -  jazýček chvíli tuhnul... Opakovat to - možná zase za rok, ale určitě bych když tak chtěl hlouběji(!)- pokud se něco nepo..., na mě alkohol, anestetika a mělčiny moc nepůsobí."

A na závěr nadpisem avizovaná zkušenost s dekompresní nemocí. Odhadem v deseti metrech při výstupu mi začala lehce svědit a brnět dlaň pravé ruky. Toto se poté rozšířilo na prsty a předloktí. Po 5ti minutách se vše opakovalo i na druhé ruce. Nakonec se mi začaly objevovat i červené flíčky. Po výstupu z barokomory vše ještě zintenzivnělo, aby se mi nakonec objevilo téměř ukázkové mramorování na obou rukách. Přibližně po hodině se mi pak na obou předloktích objevila také vyrážka ve formě pupínků velikosti makového zrnka až špendlíkové ‑­hlavičky. Všechny příznaky odezněly asi kolem půlnoci - tedy asi po osmi hodinách po výstupu.

Co říci nakonec? Je to zkušenost, která stála za to prožít a je fajn si vyzkoušet i když ve velkých uvozovkách jak bychom reagovali v případě, kdybychom se v podobné situaci ocitli doopravdy. Tímto bychom chtěli všichni poděkovat kolektivu všech skvělých a prima lidiček z Ústavu leteckého zdravotnictví, kteří nám tuto zkušenost umožnili.

Dáša