Pag 19. - 24. 10. 2011

Pag je ideální destinace pro potápění i výcvik: je to relativně blízké moře, relativně bohaté na život, relativně příhodné na výcvik a absolutně příjemné místo. Když je tam někdo už po 40té, tak vnímá spíše relativní rozdíly, než absolutní fakta. Proto zde dostávají slovo i první návštěvníci, začínající potápěči, ze kterých se tam postupně stávají mazáci.
Mne trochu překvapil páteční den, kdy se naplnila nepříznivá meteorologická předpověď a byl déšť a byl vítr a byly vlny a nedalo se jezdit daleko ze zátoky Stara Novalja. Na „house reefu" to ale bylo v naprosté pohodě, i s výbornou viditelností a tak výcvik P1 i P2 probíhal velice hladce a úspěšně, můžeme tedy Pavlovi (P1) Kačce, Klárce a Rasťovi (P2) gratulovat k získání další kvalifikace! Nezapomeňte na přísloví: kolik karet máš, tolikrát jsi potápěčem!  :-).
Takže se lidé potápěli jako život, velice populární a zajímavé byly noční ponory, ať před barákem nebo na útesu Triget. O tom vás jistě přesvědčí fotogalerie od Marcely.
Na Pag se jezdí jako na milé prázdniny k babičce, která je ráda, když dětem chutná. 77 letá a stále neúnavná paní Marije nás zásobovala tolika a tak dobrými pokrmy kvarnerské kuchyně, že nebylo třeba si brát pod vodu tolik zátěže . . . Jako trénink na vánoční metabolismus dobrý!  :-)
Na všechny nadšené a sympatické účastníky říjnového Pagu vzpomíná

JH

Letošní říjnový Pag se nám opět vydařil, opět se nás sešla skvělá sestava milovníků potápění, budoucích i zkušených potápěčů.

 Po příjezdu a přivítání všech účastníků zájezdu ve Staré Novalji proběhl před odpoledním podvodním programem trefný brífink. Vzhledem k tomu, že počasí venku ovlivnila bora z jihu, což znamenalo znatelné ochlazení venkovní teploty a vody (před barákem na 15 stupňů v 10 metrech, no těm, co měli sucháče to bylo zřejmě jedno :-).  Při střídavém oblačnu s deštěm se nám podařilo uskutečnit dva odpolední ponory a začít s výcvikem P1 a P2. Při druhém ponoru na lokalitě Triget  tak foukalo (4 °Bf) a byly vlny, že jsme nemohli zakotvit člun a i tak zkušený kapitán Aleš se nakonec ani nedostal do vody, resp. pod vodu :-). Vyplavený adrenalin z velkých vln jsme zažili naplno při vynoření, kdy někteří z nás jsme sotva odhodili olova do člunu a výstup do člunu byl možný až po několika minutách, co dorazil člun zpět k nám (někteří z nás se doslova vydrápali). Nicméně adrenalin, který jsme zažili, nás ale nakopl k podávání našich nejlepších výkonů :-).

Ráno před snídaní po zkouknutí nedalekého obzoru a jasně znatelných vln v dáli na druhém břehu zátoky nám bylo jasné, že budeme rádi, pokud se nám podaří vyjet na nějakou blízkou lokalitu pod vodu... Nicméně po skvělé ranní snídani jsme načerpali dostatek sil a vydali se na další dobrodružství. Před námi byl další den plný výzev a očekávání. Jirka a Péťa naplno rozjeli výcvik P1 a P2 a nic cvikýřům  neodpustili :-) (o to lepší pocit máme, když to dáme). Počasí ne a ne se umoudřit, proto nám po ranní návštěvě  Trigetu nezbývalo než odpoledne vyjet s kapitánem Alešem na lokalitu Rat Deda (mys Děda s majákem)..., kde jsme ale spatřili krásného štítníka a kde také proběhly v rámci příprav na P2 zkoušky vypuštění deko bójek.

Večer s napchanými žaludky po vynikající večeři od Marije (jako vždy) následovala přednáška o technickém potápění, kterou pro zájemce připravil Petr a při které mu skvěle asistoval Jirka. Zvídaví potápěči si určitě přišli na své :-). Při plánování dalšího dne jsme opravdu poctivě sledovali info o počasí, které pečlivě a na vyžádání podávala paní Marije, a tentokrát předpověď vypadá slibně ... polojasno, bezvětří o:).

Hned ráno na snídani nám bylo jasné, že „Marijina předpověď" se vydařila, a proto se mohla uskutečnit plánovaná výprava na Ružu, kam samozřejmě vyrazili jen ti skutečně zkušení potápěči, protože vrak se nachází v hloubce cca 40 - 50 m. Na ranní ponor se někteří z výpravy velmi pečlivě připravovali ... samozřejmě tak, aby ambiciózní plán ponoru mohli dodržet :-). Po návratu z Ruže to kluci naplno rozjeli v rámci přípravy a ukázek na P2, klobouk dolu, zvládli plavání 800 m s ABC a následně 600 m s plnou výstrojí :-) (až na pár slabších okamžiků, kdy to vypadalo, že ztratili orientaci a neví, kam plavou :-), to opravdu zvládli skvěle!). Pavel úspěšně dokončil výcvik P1, takže velká gratulace (večer jsme to pořádně zapili :-).

Během říjnového Pagu se úspěšně rozjela hra „Honba za šampaňským". Skvěle připravené a ukryté poklady na šesti místech před barákem v podobě šampaňského, které Marcela nestačila dopít v rámci oslavy svých narozenin na zářijovém Pagu, ale našly se i starší archivní ročníky uchované z května. Stačilo si vzít náměr na kompasu dle trefné nápovědy, která naprosto dokonale identifikovala polohu pokladu, a cíl neminout  :-). Jirka připravil dokonce i profil dna ...

„Tour de champaigne" probíhal jak přes den, tak v rámci nočních ponorů. Cílem bylo poklad nejen najít, ale hlavně vypít jej pod vodou ... No musím říct, že i já jsem podlehla ... Všech pět stanovišť bylo nalezeno až na „double bonus", který čekal na mě a mé parťáky Míru a Pavla.  Přes pokusy se seznámit s kompasem a různé kejkle jsme double bonus úspěšně našli (no konalo se i překvapení u plotu :-) a úspěšně trefili domů do základny. Tímto děkuji všem za perfektní přípravu akce.

V rámci sobotního dne proběhly další ponory, které v mém případě končily pokaždé přípitkem - buď otevřením šampáňa hned po vynoření ... Bylo třeba oslavovat úspěšné absolvování úrovně P2  - veliká gratulace Klárce a Kačce nebo na lodi po ukončení ponoru ... kdy je potřeba pomoci lepší desaturaci, Honza s Jardou byli vždy pečlivě připraveni dodržovat pivní režim :-). Sobotní den jsme úspěšně zakončili nočním ponorem na Trigetu, kde vyvrcholením daného ponoru (alespoň pro mě) bylo nalezení lovící chobotnice v hloubce 30 m. Někteří prý viděli i mořskou pannu (zřejmě u kluků proběhlo opojení hloubkou :-). Po nočním ponoru následovala podnětná diskuze a zhodnocení uplynulého náročného dne (někteří stihli i 4 ponory), která se nám protáhla až do ranních hodin ... no respektive jsme to ukončili v momentě, kdy v lednici nebylo už co pít ... Při odchodu jsme se pozdravili s paní Marijí, na kterou čekalo překvápko v kuchyni - výstavka krásně srovnaných vypitých lahví z lednice :-). No před úplným zakončením dne jsme ještě stihli pozdravit skupinu, co se šla strojit na ranní ponor a poté do hajan. Tímto se dodatečně omlouváme všem, co nemohli spát :-) kvůli našim ranním hlasitějším diskuzím...

Poctivě se také omlouvám za všechny, kdo prošvihli druhý ranní ponor. Jediná Marcelka a Míra marně čekali na zbytek skupiny ... No to je úroveň :-).

Co říci na závěr, Pag se vydařil jako vždy. Díky všem -  Marcelce za perfektní přípravu akce, Jirkovi a Péťovi za trpělivost při výcviku a samozřejmě Alešovi za bezchybné se zhoštění kapitánské role na člunu, nám všem za super prodloužený víkend a HLAVNĚ naší pani Mariji za bezkonkurenčně vynikající chutné jídlo (i pro ty problematične, Jirko :-) a přeme jí dodatečně všechno nej nej nej k 77 narozeninám!
Veronika B.

Prvních dvacet minut jízdy tradičně přemítám co jsem tentokrát opět zapomněl, pak už ale s vědomím, že máme bezpečného řidiče usínám a cesta příjemně utíká. Ono v dešti se spí vždycky nejlíp. Nebýt humorné scénky při placení kartou na dálnici, kterou musel Aleš nacvičovat několik dní, člověku by ani nepřišlo, že strávil noc v autě, ráno na trajektu a že snídá 800 kilometrů od domova v zamračeném Chorvatsku na promočeném Pagu.

První výjezd na ponor je i přes neustávající déšť, je plně obsazen. Jde se rychle zanořit absťák do mokrých hlubin. Na druhý ponor jsme nachystaní vyplout s nemenší vervou, nicméně rozhodnutí odpolední ponor kvůli hrozícím bleskům zrušit nám jen připomíná: bezpečnost především.

První noc s mým rachotícím spolunocležníkem a ranní vizuální kontrola oblohy, zda se prognózy na vyčasení naplnily. Zase kecali. Snídaně, dva úžasný ponory, nácvik několika podvodních kejklů, luxusní večeře a den je pryč.

Začínám si zvykat na přerušovaný spánek a dokonce se mi i zalíbilo brzké ranní vstávání. Začíná den tři. S klukama a Jirkou je cvičení pod vodou sranda, ale opravdová legrace začíná, až když s kolegyní, proti mě zkušeným navigátorem, jdeme dle kompasu vyplavávat zadané náměry a sbírat ukryté poklady. Nu. Lahve ukrytého šampíčka už bychom nějakým způsobem měli ukryty v kapsách žaketu, ale ne a ne najít a doplavat k místu, odkud jsme bývali měli začít dle azimutu plavat k šumivému pokladu :) Mimochodem: skvělá hra :)

Počasí se nakonec opravdu vyklidnilo, začíná být hezky a jak už to bývá předposlední večer, začíná se pomaličku schylovat k jiné bouři. Ono potápět se je jedna věc, ale umět večírkovat, to se musí taky umět. A Rasťo to je profík. Však si to taky celou cestu zpět do Čech náramně pochvaloval a z jeho vybledlého obličeje a zakaleného zraku přímo čišelo vyložené uspokojení :).

A tak suma sumárum čtyři dny na Pagu utekly jako voda, tři kolegové dodělali Pé-dvojku, jeden završil jedničku, bezva potápko, nějaký ten večírek, luxusní hody v podání paní Marije a i to slunce provokativně na odjezd vyšlo. I když to tak první den nevypadalo, tak mám silný pocit, že tady, tady se mi bude líbit.

Ahoj pod vodou!

Vladimír (Míra P2)