Potápění na Elbě 2011
Potápění a výcvik na Elbě 2011
Podobně jako se pachatel vrací na místo činu, tak se Barakuda vypravila již po šesté na kouzelný středomořský ostrov Elba. Ten je pověstný nejen Napoleonovým fešáckým vězněním (1814-1815), dobrým vínem, ale i čistým a teplým mořem s bohatým životem, takže tento nevelký ostrov (27 x 18 km) je současně rájem potápěčů. V tuto dobu byla teplota na hladině 24 - 26 °C, termoklina dle vln v 15 - 20 m a viditelnost 25 - 30 m.
Za dva týdny se pod logem Barakudy vystřídalo celkem 38 potápěčů, od exkurzisty, sympatického Potápěče-Juniora Péti, přes čerstvé i dokončující P1 až po známé zkušené potápěče s nejvyšší kvalifikací. Všichni jezdili křížem krážem po jižních lokalitách Elby na rychlém člunu s kapitány Petrem nebo Petrem. Díky mazákům se nováčkové mohli velice bezpečně a efektivně seznámit s nejlepšími terény a poznat bohatý podmořský život včetně totemového zvířete - barakudy. Výuka a kurzy potápění pobíhaly v ideálním prostředí poměrně rychle hlavně díky silné motivaci účastnic a účastníků. Nicméně nebylo nic zadarmo a zvláště potápění ze člunu prověřilo šikovnost každého, občas byly náročné proudy i vlny. Letošní počasí bylo opravdu vrtošivé, od přívalového deště až po „fackovací" volné vlny. A tak můžeme gratulovat Lence, Petře, Fildovi a Pavlovi k získání (zatím :-) první hvězdy. Kontrastů pod vodou bylo dost, např. zkušený potápěč z Barbory v suchém obleku a vedle frídajvista ve 2 mm neoprénu na vraku lodi Elviscot
Vlny jsou iniciátorem kinetóz a kdo neví, že se zvrací na závětrné straně nebo tam nedoběhne, tak má smůlu :-(. Nicméně velice statečné byly děti (jablko nepadne daleko od stromu). A když už toho bylo moc na divoce skákajícím člunu, tak malá velká potápěčka Kačka doplavala dost daleko k příkrému balvanitému břehu a přežila tak dobu, kdy potápěči pod hladinou byli v naprosté pohodě. Cesta zpět na člun za ještě větších vln byla samozřejmě obtížnější, ale Marcela to vyřešila vtipně: Kačce přivezla svůj nafouknutý žaket a na něm, jako na nafukovací matraci, proběhl transport bez problémů. S kotvením se pak dařilo střídavě dobře-špatně, ale hlídka na povrchu to vždy jistila.
Život pod vodou jako opět nezklamal, i když na měsíčníky letos nedošlo. Skoro na každém ponoru nás doprovázely barakudy, hejna mořanů, murén bylo jak vždy velké množství, plavaly i volně ve vodě. Pozoruhodností byla velká žlutá ropušnice (Scorpanea scrofa), která právě svlékla svoji už těsnou kůži a čekala na nový kabát. Dělají to i korýši a i oni se během převlékání, kdy jsou velice zranitelní, schovávají před predátory. Purpurové gorgonie na Corbelle trochu zklamaly, protože byly bez řas až pod hloubkou 35 m. Ale bylo k vidění mnoho dobře vypasených kraviček (hvězdnatka leopardí) i malé langusty. To je dobře známý korýš, mj. i z restaurací, ale stejně dobrého :-) listorožce viděl jen málo kdo. Hlavní potápěčskou atrakcí lokality Corallina je propasťovitá Korálová jeskyně, která vznikla atypicky zvětráváním žuly, má ústí v 16 m, střední patro ve 30 m a spodní vchod ve 40 m. Koráli jsou zde poměrně malí, protože potápěči nejsou příliš šikovní a ohleduplní. Ale trsy korálů jsou všude. Největší jsou ovšem v okolních zastíněných spárách pod hloubkou 30 m, doslova koberce korálu červeného (Corallinum rubrum).
Na jednom výjezdu na 17 km vzdálený mys Fetovaia došlo k pozoruhodné příhodě. Hlavním aktérem byl Kája z Moravy, zkušený potápěčský mazák s atavismy pravěkých lovců. Teď se dívá na ryby přes hledáček podvodního fotoaparátu, ale byly doby, kdy pohled přes mířidla harpuny byl obvyklejší. Na lokalitě Fetovaia jsou ve hloubkách 40 m zahrady gorgonií, je to zajímavé místo, ale jen pro zkušené potápěče, musí se hlídat spotřeba a dekomprese a po krátké chvíli se musí postupně nahoru. Najednou byl Kája spatřen, jak se opožďuje a něco ve vodě kutí. Pak se z toho vyklubala stará zapomenutá vrš, ve které byla ohlodaná mrtvá muréna a ještě jedna polomrtvá. Lovec Kája se velice neočekávaně změnil na člena Greenpeace a vyprostil murénu na svobodu a zbavil ji kanibalismu a pak postupné smrti.
Život nad vodou byl neméně pestrý, jak bývá ve společenství potápěčů, když se sejde několik lidových vypravěčů a dostatek dobrého moravského vína, i dobře vychlazeného Frizanttina. Společenskou událostí byla pak návštěva Capoliveri s historickým průvodem na památku Marie a Lorenza, elbské verze Romea a Julie. Ještě téhož večera o půlnoci vystartovalo z Marina di Campo několik stovek balónků na teplý vzduch pro štěstí, naštěstí směrem na moře.
A tak nakonec zbývají vzpomínky, fotografie a naděje na příští rok: zase na Elbu!
Další podvodní fotky z Elby 2011 ve fotogalerii
