Rumchalpa - 11. 4. 2010

Potápění na Rumchalpě - 11. 4. 2010

Jarní počasí během týdne nás navnadilo k dalšímu výjezdu na potápko. Měli jsme v plánu prozkoumat lom Kosov u Berouna. Petr Langer zajištoval po telefonu navigaci, protože nikdo z účastníku na této potápěčské lokalitě ještě nebyl a internetová fotomapa nezachycovala všechny sice malé, ale významné překážky. Bohužel se nám ale nepodařilo překonat zábrany, závory a nepřízeň  osudu a tak jsme se museli vzdát plánovaného ponoru, který sliboval pěkné potápko s krásnou viditelností. I druhá závora, která už nešla objet a je vzdálena asi  půl kilometru od vody, byla pečlivě zamčena a varianta přenést věci ručně nepřipadala v úvahu ani omylem. Následoval ještě jeden zoufalý pokus o objetí lokality druhou stranou. Tam jsme se definitivně zasekli a zbývalo jen vyhlásit nový brífink a rozhodnout co dál. Počasí bylo pod psa, ale neozval se nikdo, kdo by se chtěl nedělního ponoru vzdát.
Po krátké debatě proběhlo hlasování co dál a hlavně kam. Demokraticky jsme se rozdělili na 2 nezávislé skupiny, část jela na Hříměždice a barakudí skupinka zvolila Rumchalpu, kde jsme měli jistotu teplé sprchy, a slibované pěkné viditelnosti. Ponor nakonec vypadal ale zase trochu jinak, než jsme plánovali. Jirka se dokonce chtěl definitivně potápění vyhnout průhledným trikem, když si odložil láhev těsně na okraj plata a ta se mu skutálela do hlubiny pod platem. Nevěřícně stál na platě a mudroval něco o tom, že už asi je lépe do vody nejít ... Ihned jsme ale vyhlásili s Jardou pracovní akci vynášení břemene ze dna za nulové viditelnosti, čímž si Jarda neplánovaně splnil cvik na P3. Láhev jsme našli skoro po hmatu asi v 5ti metrech naštěstí zaklíněnou mezi šutry. Jirka ani nebyl moc rád, že do té studené hrachovky nakonec přece jen musí. S Jardou jsme potom sestoupili až na hloubku cca 8 m, a tam jsme se teprve mohli rozhlédnout, ukázat signál, vše OK a pokračovat v ponoru. Viditelnost byla v hloubce velmi slušná, odhadem 5-6 m, místy možná i víc. Potkali jsme velké hejno plotic, občas okouny. Skoro na závěr se objevila štika, která sice zmizela v kalné vodě, pár fotek nás přece jen ale nechala udělat jako bonus za to, že jsme to dnes nevzdali. Okoun si na nás počkal na větvi spadlého stromu a v téměř neviditelnosti těsně  pod hladinou jsme ještě potkali dvě žáby.
Na dně jsme mohli pozorovat velké kolonie sláviček a akvarijní rostlinu řezan pilolistý, která do lomu byla zanesena omylem nebo byla vysazena uměle. Ponor v 5 st. C „teplé" vodě jsme asi po 70 minutách ukončili a prohlásili jsme ho za velmi zdařilý. Jirka s Robertem byli dávno z vody, a docela se divili co jsme tam tak dlouho dělali :-). Viditelnost nahoře byla od 0,5 do 1,2 m, ale dole pak slušná. Tak měl Bob s doprovodem Jirky svoji první praktickou lekci jeskynního potápění při plavání podle vodících šňůr.
Akci jsme důstojně zakončili v restauraci v Nové Pace a pokud chce vědět, jak dopadla skupina B na Hříměždicích, tak trochu hůře než my, viditelnost měli asi 1-4 m a měli opět příležitost vyzkoušet cvičení - hledání ztraceného partnera.