položek v košíku: 0
Kurz Potápění s Nitroxem - dle dohody
Začátek kurzu: dle dohody
>>
Filipíny - únor/březen 2013
Potápění na Filípínách - Top program >>
Členství v klubu Barakuda
Zájemci o členství v klubu Barakuda za roční poplatek >>
Začátek kurzu CMAS P2 a P3
Kurz začne září 2012 dle níže >>
Kurz podvodní fotografie 23. 9. - 29. 9. 2011
Chcete se zdokonalit ve fotografování pod vodou? Chcete si vyzkoušet vhodné >>
Severní vrakové safari 2008
Zpráva z akce
Tradičně dobrý odlet, tradičně na Ruzyni potkávání starých dobrých známých potápěčů, pro zapomenutou výstroj jsme se moc nevraceli. Komentář nováčka před přistáním: Ale to je úplně jiná krajina! Podzimní akce byla zaměřená na vraky z kajutové safari lodě. Bylo jich více, než jsme čekali, některé i v přímém přenosu.
První ponor (check dive) na doladění výstroje, tj. smontovaných dvojčat, na nácvik použití dekompresních bójek, testování fotoaparátů. Trochu netypicky nebyla žádná kamera po dobu akce vyplavena. Všude otravují potápěče barevné korálové rybičky. A také první vrak, vrak velké safari lodě v malé hloubce, starý jen 6 let, ale dřevěná obšívka už skoro zmizela.
Kajutová loď česko-slovensko-maďarského potápěčského centra Lighthouse s názvem Miracle 1 je teprve 6letá, ale v tropech to znamená mírně jetá. Nicméně sloužila výborně díky obětavé posádce a zvláště kuchařovi, protože spokojenost prochází žaludkem. Poslední den jsme se potápěli na jednodenní lodi, kde posádka byla tak horlivá, že než potápěč stačil vystoupit po schůdcích, tak už neměl potápěčskou láhev.
Jeho protáhlý tvar umožňuje obvyklému jižnímu proudu přinášet na útes mnoho živin, což je předpokladem nezvykle bohatého života od korálů, přes útesové ryby až k rybám pelagickým. Na této lokalitě jsou dominující ohromné korály typu Venušin vějíř - rohovitka Subergorgonia. Dobré místo pro driftové potápění.
Jídlo na lodi je základem spokojenosti a tak množství chodů bylo takové, že si každý vybral, množství jídla takové, že se dostalo na každého a zbytek dojela posádka. Bylo hodně salátů i sladkostí. Hygiena ve stísněných podmínkách byla zřejmě dostačující, nikomu nic nebylo nebo všichni požívali dostatek desinfekčních přípravků :-). Slavnostní závěrečné večeři vévodila úžasná pečená krůta, kdy ji arabští hračičkové přemodelovali do podoby želvy s velice názornou hlavou. Trochu morbidní.
Nejsevernější útes v oblasti vesnice Marsa Alam jsme navštívili až pozdě odpoledne, takže vzhledem k rychlému stmívání na tropických rovnoběžkách se ponor změnil na noční. Na této mělčině jsme vyhlíželi místní dugongy (mořské sirény), ale neúspěšně. Nicméně noční zvláštní život to vynahradil. Pozoruhodné byly pestré papouščí ryby spící ve výklencích, chráněné průsvitnou blánou
Legendární vrak trajektu se stovkami obětí zapůsobil na všechny svojí pohnutou historií, pohled do kabin byl velice smutný. Technická skupina s dvojčaty a Nitroxem prolezla důkladně nákladové prostory, které jsou ještě více deprimující. Mezi zajímavé konstrukční detaily patřila kruhová anténa před kapitánským můstkem a vysunuté stabilizátory. Prázdné záchranné čluny na dně dokreslovaly tuto velkou námořní katastrofu.
Rudé moře je se svými špatně viditelnými podmořskými útesy a silnou lodní dopravou k Suezskému průplavu ideálním místem na vrakování. Něco také spadá na vrub špatných kapitánů, špatného technického stavu lodí a běžnému přeplňování trajektů. Při cestě jsme ráno viděli safari loď, která v noci ztroskotala na malém útesu, cestující v neoprénech a se žakety :-). Zkoušeli jsme ji stáhnout na vodu, ale marně: silné lano se přetrhlo a vystřelilo jako obří guma do zádi, kde naštěstí nikdo nestál. Už by asi nebyl. Nicméně ji velká loď stáhla na vodu a potkávali jsme ji často kotvící vedle nás. Trochu absurdní situace: loď jezdící po vracích sama vrakuje. No a poškození útesu stojí kolem 16 tis. dolarů. Nebyl to poslední aktuální vrakový zážitek: V Hurghadě v přístavu polopotopený velký nový trajekt, z jiného se valil černý dým, asi hořely uvnitř pneumatiky aut. Prostě nekončící dobrodružství ...
Tento prázdný trajekt začal hořet před 3 lety, posádka ho opustila a pak bloudil mnoho dní po moři, až po 300 km narazil na útes Shaab Sheer a potopil se. Na přídi je jedno z mnoha jmen vraku, nákladový prostor je prázdný, je tam několik desítek záchranných vest s odrazkami, které září ze tmy jako vánoční stromeček. Stabilizátory jsou pozoruhodné konstrukce: vyklápěcí proti proudu, natáčecí a s letadlovými klapkami. Vrak je v labilní poloze a při odplouvání a i daleko od vraku jsme stále slyšeli velice silné rány, bylo to skoro bolestivé, vlny zřejmě začaly pohybovat lodním trupem.
Ekologie dostává pěkně na frak a je to kombinace mnoha faktorů: levná nafta, neudržované motory, ledabylá obsluha s dávnou tradicí, kdy tenkrát moře stačilo vše pohltit. HEPCA pomáhá, ale neefektivně, už se sice neházejí kotvy na útes, ale vyvazuje se ocelovými lany přímo na okraje korálů. Na vracích se nejprve vyvazovalo na zábradlí, to se ulomilo, pak na stěžně, ty se také lámou ... Ještě že přísun vraků je trvalý ...
Nejnavštěvovanější a nejhezčí vrak na útesu Abu Nuhas. Tento malý útes uprostřed plavební dráhy ze Suezského průplavu slouží už století jako past na lodě, je jich zde (zatím) pět. Giannis vezla náklad dřeva, dnes zde přebývají stovky rybiček i velcí kanicové
Nejnavštěvovanější vrak na světě. Naštěstí nebyla hustota potápěčů a lodí tak šílená, dalo se to přežít, vrak je dost velký, proud byl slabý. Bylo to dobrodružství poznání identifikovat jednotlivé kusy vojenského nákladu. Zajímavé objekty jsou pásové transportéry, mylně označované za tanky. Přesný název je Bren Gun Carrier MK II a má souvislost s ČSR. Desetitisíce těchto transportérů měly osazeny na přídi lehký kulomet vzor 26, který byl vyvinut v brněnské zbrojovce v roce 1926 a jako velice úspěšný model se licenčně vyráběl v mnoha zemích až do roku 1949. V Anglii ho vyráběla zbrojovka v Enfieldu, takže proto název BREN (BRno + ENfield).
se dělal poměrně často, protože se denní často protáhl. Noční ponor - koncentrované tajemno, zvláště když se objevuje život v jiné podobě nebo zcela neznámý. Papouščí ryby tvrdě spaly ve výklencích, chráněné průhlednými blánami. Objevilo se množství lilijic a ježovek roztodivných druhů. A také přízračná světloplachá hadice Astroboa nuda nazývaná příhodně hlava Gorgony podle svíjejících se chapadel.
Z parolodě z 19. stol už mnoho nezbývá, pouze kovová kostra,. dřevěná obšívka je dávno pryč. Pozoruhodností je náhradní nádherný lodní šroub upevněný horizontálně na horní palubě. Potápěče přitom automaticky napadá, jak by se vyjímal v atriu Barakudy, pěkně vyleštěný do bronzova ...
Vrak na hloubce, loď plující se zásobami kvalitního uhlí pro válečné lodě čekala podobně jako Thistlegorm na vplutí do Suezu. A díky záři z hořícího Thistlegormu ji Němci uviděli a také ji potopili. Rozsáhlá strojovna a velké prostory byly eldorádem pro zkušené potápěče s dvojčaty. Vrak je díky hloubce málo navštěvovaný a tedy velice zachovalý.
je starý dřevěný plachetní parník, který ztroskotal jako 4 další lodě na malém útesu Abu Nuhas. Pěkným artefaktem byla nalezená lodní kladka na palubě, skleněné láhve v podpalubí jsou už dávno pryč ...
Poslední vrak ležící v hurghadském přístavu, kde byl za 6denní války potopen leteckou raketou. Egypt koupil celkem 7 kusů tohoto typu sovětské minolovky T 43. Pod kýlem je k vidění sonarová bublina, na bočních palubách jsou dva druhy vlečných zařízení pro detekci a destrukci min, které připomínají letecké bomby. Zajímavé je rovněž vystřelovací zařízení na palubě, které připomíná houfnici.
Mladé Rudé moře je samo o sobě geologický fenomén. Potápěče ale nejvíce zajímá viditelnost: ta se pohybovala kolem 20 m s výjimkou vraku Rosalie Moller, kde byla poloviční. další parametr - teplota byl výborný, stále 26 st. Celsia, jen někdy 25 a to vše až do největší dosažené hloubky. Trochu nestálé byly vlny, ale noční parkování v závětří útesů bylo bez problémů. Nikdo nezvracel ani na vyjížďkách Zodiakem, kdy to bylo občas dobrodružné: Zodiaky s poloprázdnými plováky a poloplným vnitřkem.
Na divemasterovi záleží, jak celá akce dopadne, kolik toho lidé uvidí. Ovšem sám není všemocný, vládne mu počasí a obavy o svěřené potápěče. Skupinu z Barakudy považoval Imi (Imro Thót) ze základny Lighthouse za naprosto netypickou: pořád se potápěli a to neuvěřitelně dobře, většina podobných part spíše paří a potápí se 1 - 2x za den. Nakonec nezbylo Imimu než začít používat sucháč, aby při té dávce hodin pod vodou nezmrzl. Zato protáhl potápěče s dvojčaty všude, i tam, kde nikdy nebyl.
Hurghada jsou arabské Karlovy Vary, tomu odpovídá i svérázný noční život. Kdo neviděl přišel o hodně :-) . Výborný útulek jsme našli v restauraci Praha, kde točili a rychle přinášeli dobře vychlazené dobré pivo a na jídelním lístku byl mj. klasický smažák. A na to vše svítil skrze rákosovou střechu tropický úplněk
ale když je provázen pěknými vzpomínkami a nadějí na další akci na jaře na Daleký Jih, tak to není tak pesimistické. A taky se setkáme se všemi na promítání fotek a filmu v Barakudě ve středu dne 17.12.08 večer.
aneb
jak i ty nejabsurdnější sny určitě předčí vrakové safari v Rudém moři!
Splnit si sny neznamená ztratit je, ale jen je posunout na jinou úroveň. Parafrázi (tj. vyjádřit stejné myšlenky jiným způsobem) na sny přeměněné v realitu používám proto, že každému kdo přivoněl k podvodnímu světu bych přál, aby se takové intenzivní výpravy na dané téma zúčastnil, protože víc očí víc vidí. A realizace takto perfektně sofistikované akce je nejen pro zvýšení osobního rozhledu. Výsledkem nakonec je, že nás spojuje to krásné, zajímavé, poučné a povznášející.
Hlavním záměrem safari byly ponory na vraky SALEM EXPRES, THISTLEGORM, ROSALIE MOLLER a vraky na REEFU ABU NUHAS, což se všechno zdařilo. Vítr i vlny se vždy uklidnily alespoň na únosnou míru, což bylo při použití zodiaků pro zkušené potapěče dobrodružství a nováčky tvrdá škola. Taktéž ponory hraničící s dekompresními postupy, které vyžadovaly podrobné brífingy, pečlivou přípravu a osobní zodpovědnost. Většina potápěčů s dvojčaty využívala výhody možnosti plnit lahve NITROXEM.
Při všech ponorech jsme se kochali všemi možnými zástupci říše fauny i flory Rudého moře. Stačilo se jen zastavit a pozorovat, což s Jirkou H. byla vždy takřka exkurze do světa ticha. Neviděli jsme sice žraloky, dugonga, delfíny ani manty, ale akvárka na útesech, vraky porostlé korály či zle se tvářící murény vystrkující hlavy při nočních ponorech ze štěrbin, byly pro každého z potápěčů, pro fotografy i kameramana vděčným tématem debat. Já, Peter, Verča a Jirka jsme měli při návratu z vraku AL KHAFAIN štěstí vidět želvu pasoucí se na korálech útesu.
Obě lodě, na kterých jsme byli, měly velice dobrý standart pro daný účel. Hlavně jídlo po celou dobu plavby (jak to v té minikuchyňce zvládnou?) se závěrečným krocanem bylo nadprůměrné.
A teď už jen zbývá napsat: každý z účastníků safari má svůj úhel pohledu na to, co si z toho odnesl. Dle mně toho bylo víc než dost pozitivního a hlavně DĚKUJU Marcele H., že mi zorganizovala
„SUPER VYCHYTANÝ TÝDEN, KTERÝ BYCH DAL BEZ ZAVÁHÁNÍ NA 100% ZASE ! „
Jarda P.
