Velká Amerika - 20. 3. 2010

Jarní sezónní „otevírání" vody na Velké Americe se oproti tradici trochu časově předběhlo, nicméně 14 st. C teplý vzduch a slunce nasvědčovaly tomu, že je opravdu první jarní den. Pouze 15 cm silná vrstva ledu vypadala trochu nepatřičně. V romantickém lomu se sešlo nejen kolem stovky příznivců potápění, ale hojně zde byl zastoupen i potápěčský potěr, tolik dětí zde nikdy nebylo. A taky tolik němých přátel člověka v čele se Sultánem a Tyrlem. Všichni se chovali velice dobře, sušárna na mokré děti se nemusela použít a psi nehonili srnku, co žije na dně lomu.

Akce na dně lomu začala stručnou instruktáží Dana a Jirky co dělat nebo nedělat při potápění pod ledem, jak se používají navijáky, jak se vyvazuje vodící šňůra a jak co dělat se záložními systémy orientace, s osobní cívkou a kompasem. Pak si každý mohl vyzkoušet vytvoření otvorů do ledu. V permanenci byl výborný originální finský vrták do ledu a skládací ledovcová pila od helsinského potápěče Pekka Kaikumy. Dále byla k dispozici pila na Ytong a dvě motorové pily. Ke třem otvorům z předcházejícího dne tak přibyly další čtyři a bezpečnost byla více než zajištěna. Navíc Milan projel celou trasu po atrakcích a vyvázal je fixní šňůrou, ke slovu tak přišly i titanové ledovcové šrouby. Navíc Marcela na tabuli v „recepci" zapisovala sestupující dvojice-trojice a po návratu se zase odhlašovali. Koncem akce ale trochu znervózněla, protože tři potápěči se nevrátili z pod ledového příkrovu. Nakonec se naštěstí ukázalo, že se nenápadně proplížili kolem recepce a neodhlásili se. Na jedněch jejich ploutvích se skvěl nápis PaKo :-). Také plyšové růžové prasátko, co měl Jakub pod sucháčem, se zapomnělo odepsat.

Výborná nálada během celé akce byl podporována nemrznoucími kapalinami, také Jardovými specialitami v duchu Barakudího oka a o žaludky se obětavě starala bosorka Anča s plápolajícím ohništěm. Přestože nemohla být přítomna Speleologická záchranná služba, sešlo se kromě potápěčů i mnoho jeskyňářů a všichni si dobře pokecali. Jistě to bylo i dobré povyražení pro vozíčkáře, jeden se dokonce odvážil na rozměklou ledovou plochu, aby se projel po dokonalé rovině a zblízka si prohlédl sestupující potápěče. Viditelnost pod vodou byla opravdu skvělá, už dlouho taková nebyla: v JZ části byla odhadnuta na 12 až 15 m, v SV části jsem naměřil značenou vodící šňůrou rovných 17 m! Pouze nade dnem bylo pár decimetrů bílé „londýnské" mlhy. Překvapením byla nová atrakce, polokoule z plexiskla ukotvená  v hloubce 8 m na ohromný balvan uprostřed SV části.

Skvělá akce Orky a Barakudy! Už se těšíme na příští rok, bude jistě zase dobrá pohoda a dobrá nálada, zvláště když udělá svatý Petr zase takové skoro letní počasí.

JH